Dlouho jsem se odmlčel a přestal jsem publikovat mé dříve pravidelné reporty ze života na volné noze. Mělo to svůj důvod. Stalo se totiž to, čeho jsem se tolik obával. Stačilo několik slabších měsíců, zpoždění plateb za zdravotní a sociální pojištění, zjištění velkého nedoplatku za vodu a energie a k tomu ještě loňský dluh za objektiv. Dlouho jsem si říkal, že to je v pohodě a že to nějak zvládnu. Až do doby, kdy jsem si spočítal, kolik vlastně dlužím. Když jsem zjistil, že už jsem v mínusu přes 20 tisíc a že sotva stíhám platit nejnutnější měsíční náklady, došlo mi, že musím ihned zasáhnout a něco udělat.
Bylo to dost depresivní období, protože jsem poslední rok už jen přežíval a cokoliv jsem vydělal jsem ihned dával pryč na nejnutnější výdaje. Když je to chvíli, člověk nad tím mávne rukou, jenže po několika měsících takového přežívání se začaly objevovat vedlejší příznaky. Snížené sebevědomí, únava, nechuť cokoliv dělat, chybějící motivace a taky něco jako pocit ze sociálního vyloučení (zkuste si zajít s někým ven, třeba na kafe…když se musíte rozhodovat jestli koupit kafe, nebo za stejnou cenu koupíte jídlo na celý den…).
Rozhodl jsem se tedy najít si nějaké zaměstnání. Ti kdo mě znáte asi víte, jak moc jsem asi musel být na dně, že jsem o něčem takovém začal uvažovat 
V tom nejhorším období jsem chvíli zvažoval, jestli s celým tím podnikáním neseknout úplně a nevrátit se do pohodového (a hrozně blbého) života v zaměstnání. Naštěstí jsem se pak trochu vzpamatoval a začal jsem hledat spíše způsoby, jak skloubit obě varianty. A měl jsem hodně velké štěstí, protože se mi podařilo najít pohodovou brigádu na poloviční úvazek.
Jak nové zaměstnání nastartovalo mé podnikání
Samozřejmě že z brigády zase tolik peněz není (k tomu co jsem bral jako programátor to má dost daleko), ale pokryje to velkou část mých měsíčních výdajů, které se mi za poslední roky podařilo hodně snížit. Když k tomu připočtu ještě téměř pasivní příjmy (reklamy, prodej triček, knihy…), tak jsem se dostal měsíčně do plusových částek. Což byla neskutečná úleva – najednou jsem se nemusel obávat že nebudu mít na zaplacení nájmu. Taky už mi nehrozily dny o hladu. Začala se mi vracet síla a chuť pohnout s podnikáním.
Hned jsem udělal věc, kterou jsem odkládal už hodně dlouho. Uzavřel jsem roční smlouvu na pronájem ateliéru a přidal jsem do nabídky ateliérové focení. Upravil jsem nabídku na webu, abych přilákal konkrétní skupinu zákazníků. A ono to vyšlo. Z občasných poptávek na focení se počet zájemců začal zvyšovat a dnes už mi chodí pravidelně několik poptávek týdně (samozřejmě ne všechny se realizují, a někdy trvá domluva s lidma déle). Naštěstí jsem už před létem zvedl ceny, což ke mě teď přitahuje klienty, kteří si váží mé práce a jsou ochotni si zaplatit za kvalitu. Průměrná částka, kterou klientům fakturuji se neustále zvyšuje. A jsou to konečně hodně zajímavé hodnoty. Nedávno jsem třeba fakturoval částku 5000Kč za asi hodinu a půl portrétního focení. A to je cena po skoro 50% slevě Díky tomu se nemusím hnát za tím, abych dělal jednu zakázku za druhou, můžu si i vybírat (pár zakázek jsem odmítl, případně jsem doporučil jiného fotografa). Taky můžu fotkám věnovat mnohem více času a pečlivěji je upravovat. Je to i o změně myšlení, protože teď už ty zakázky úplně nutně nepotřebuju k přežití. Díky tomu mi nedělá problémy si říct o více peněz. Dříve jsem se snažil lidi za každou cenu k focení přemluvit, fotil jsem za směšné ceny, ještě k tomu dával slevy a bál jsem se, že o ty zakázky přijdu.
Nakonec to dopadlo tak, že jsem všechny peníze z brigády použil na splácení dluhů. Konečně jsem se vybavil dalším bleskem a později i vlastním fotopozadím, abych si doma udělal mini ateliér. Samotné focení mi pak pokrylo všechny další náklady na život.
Graf příjmů z focení. Ihned po nástupu do zaměstnání se zvýšily natolik, že jsem ten měsíc vydělal více, než kdy předtím. A to i přesto, že jsem půl dne trávil v práci. Částka vydělaná focením za září už bez problémů pokryje všechny mé měsíční výdaje.
Co muselo stranou
Ve focení se sice daří hodně a zdá se, že se to jen zlepšuje. Jen mám teď hodně problémy s volným časem a kvůli jeho nedostatku jsem hodně omezil práci pro můj oblíbený portál Fototipy.cz. Bylo to těžké, ale logické rozhodnutí. Musel jsem se zaměřit na to, co vydělává nejvíce peněz. To co mi teď Fototipy vydělají za měsíc si dokážu vydělat focením za necelou půl hoďku. Dost mě to štve a plánuji s tím něco udělat. Mám v plánu sehnat šikovné externí redaktory pro web, ale momentálně potřebuji vydělané peníze využít jinak. Do té doby se pokusím vymyslet, jak alespoň jednou týdně tvořit zajímavější obsah.
Podnikání není pro každého a za své chyby draze zaplatíte
Do života na volné noze jsem se vrhl po hlavě. Když jsem odešel ze zaměstnání, myslel jsem si, že mě bude živit především provozování Fototipů. Teprve po odchodu ze zaměstnání jsem začal experimentovat s focením lidí – do té doby jsem lidi nefotil skoro vůbec a spíše jsem se tomu vyhýbal. Šel jsem do toho tedy s mylnými předpoklady, aniž bych měl nějaký záložní plán. Kariéru portrétního fotografa jsem začal budovat teprve tehdy, když mi docházely našetřené peníze. A to bylo dost pozdě. Když jsem pak potřeboval peníze pro propagaci, nákup dalšího vybavení, pronájem ateliéru…tak jsem si to prostě nemohl dovolit.
A za své chyby jsem zaplatil. V podstatě jsem si poslední dva roky skoro vůbec neužil, pořád jsem žil ve stresu a došlo i na dny, kdy jsem si nemohl dovolit ani jídlo (to není myšleno obrazně). Dost se mi zpřetrhaly kontakty s přáteli a známými, protože kvůli nedostatků peněz znamenalo účastnění různých srazů a akcí to, že mě museli ostatní pozvat. Naštěstí mám úžasné přátele, takže jsem úplně sám nezůstal a často jsem byl pozván na jídlo a různé akce. Ale sralo mě to a sralo mě to hodně.
Pokud uděláte špatné rozhodnutí, může se stát, že skončíte bez peněz nebo se dokonce zadlužíte. Kdykoliv můžou klienti přestat chodit, třeba protože váš web vypadne z předních míst ve vyhledávačích. Jsou okolnosti, které ovlivnit můžete a taky ty, které prostě neovlivníte. Podnikání je plné rizik a nástrah a pokud nejste připraveni i na ty stinné stránky, klidně vás to úplně semele.
Nechci tím nikoho odrazovat, ale před začátkem podnikání si pořádně promyslete, co pro to jste schopni obětovat a jestli jste vůbec ochotni přijmout všechny rizika s tím spojené. Není to všechno tak růžové, jak to z různých „success stories“ může vypadat.
Bez rodiny a přátel bych dopadl hůř
Další důležitý bod, který musím vypíchnout je důležitost dobrých vztahů s rodinou a přáteli. Nemít tak skvělé rodiče a několik úžasných přátel, tak bych dopadl hodně špatně a asi bych byl nějakou dobu bez domova. Takže pokud se pouštíte do podnikáni, nejdříve se ujistěte, jestli máte kolem sebe někoho kdo vás podrží i když budete lítat v problémech.
Dobré zdraví je nejdůležitější
Došlo mi, že třeba finanční problémy nejsou zase takový problém. Vždy se to dá nějak vyřešit. Když přijdete o nějaký majetek, nic vážného se nestane. Horší je to ale se zdravím. Kdybych nebyl zdravý a nějak vážně bych onemocněl, byl by to konec. Uvědomil jsem si to ve chvíli, kdy jsem začal pozorovat zhoršení zdravotního stavu – častěji jsem byl nemocný, z nemocí jsem se léčil nějak dlouho (už asi 10 let neberu na běžné nemoci žádné léky, ani nechodím k lékařům) a celkově jsem se necítil moc dobře. Myslím, že se na tom nejvíce podepsal stres a celkový psychický stav (a částečně taky trochu strava, kde jsem se musel trochu odbývat).
Nicméně co tím vším chci říct…když nejde o zdraví, nejde o nic…
Mělo to nějaký smysl?
Asi se ptáte, jestli mi vůbec stálo za to takhle bojovat a dlouhou dobu jen tak přežívat. Musím říct, že ty zkušenosti jsou k nezaplacení. Už vím, jak se zachovám v krizových situacích. Navíc jsem získal sebevědomí a vím, že si dokážu poradit a vše nějak vyřešit. Naučil jsem se řešit problémy efektivněji a neutrácet zbytečně peníze. Zaměřuji více pozornost tam, kde to má po finanční stránce smysl a neztrácím čas blbostma, které mě nepřinášejí ani radost, ani peníze.
Zároveň jsem si uvědomil jednu důležitou skutečnost, která se mi bude do budoucna hodně hodit. Není dobré se přehnaně bát krachu a neúspěchu. Stát se to může, ale nejde o žádnou nezvratnou tragédii. Zkrachoval jsem a musel jsem si najít zaměstnání, abych to zvládl. Ani trochu mě to ale neodradilo, naopak jsem získal cenné zkušenosti, které mi v budoucnu pomůžou. Celkově mě celá situace udělala silnějším, než jsem byl. Věci co pro mě ještě před rokem byly problém teď vůbec jako problém nevnímám.
Každopádně to že jsem neuspěl a zkrachoval není nic krásného a hodného následování. Prostě jsem se rozsekal a teď se dávám dohromady. Je lepší se tomu ale vyhnout a poučit se z chyb jiných 
Jsem prostě tvrdohlavý a to nejen co se týká podnikání. Když si stanovím nějaký cíl, tak si jdu za svým dokud ho nesplním, nebo mě nezaujme více něco jiného. Třeba v létě jsem si dal za cíl vylézt na Lysou horu bosýma nohama. K mé smůle jsem si špatně pamatoval tu cestu nahoru a nečekal jsem, že se z 95% půjde po terénu jako je na vidět této fotce. Nenechal jsem se tím odradit, vydržel jsem trochu bolesti a byl jsem odměněn úžasným pocitem (a taky perfektně promasírovanými chodidly a zpevněnými svaly v chodidlech :)).
„First world problems“ naživo
Život s minimálními příjmy mi přinesl zajímavý pohled na některé věci kolem mě. Došlo mi, jaké kraviny řešíme. Třeba v době, kdy jsem kvůli nedostatku peněz byl den o hladu jsem četl stížnosti, jak někomu udělali espresso do většího hrnečku. Nebo někdo další si stěžoval, jak je hrozné, že v obchodě neměli ten den vůbec čerstvé mléko. A já mezitím přemýšlel, kde sehnat co nejdříve peníze, abych si konečně mohl koupit alespoň blbý chleba
Podobných situacích bylo více. Byla to pro mě zajímavá zkušenost, protože i přesto že jsem nikdy nebyl vyloženě bohatý, nikdy jsem neměl finanční problémy. Nikdy dříve jsem třeba nějak neřešil, kolik stojí potraviny co kupuji. Byla to tedy zajímavá zkušenost a alespoň jsem zjistil, jakým způsobem žije mnoho lidí tady v ČR.
Co bude dále?
Ještě nemám úplně vyhráno. Brigáda je jen krátkodobá a po ni už bych se rád věnoval čistě jen podnikání. Do té doby si chci vytvořit finanční rezervu v minimální výši trojnásobku mých měsíčních výdajů. Ideálně chci mít zásoby na půl roku. Stát se může cokoliv a může přijít další horší měsíc s minimem zakázek. Chci na to být připraven, aby mě to už v budoucnu neovlivnilo.
Vše je nyní ale jednodušší. To co jsem dříve vydělával strašně pracně a zdlouhavě jsem teď schopný vydělat s menším úsilím, efektivněji a hlavně rychleji. I přes vyšší částky, které si teď účtuji se ke mě klienti vracejí a doporučují mě dále.
Pokud jsou mé odhady správné, do roka mi bude focení vydělávat více, než kolik jsem si vydělával jako programátor. K tomu mě ale čeká ještě obrovské množství práce – neustále se zlepšovat, pracovat na marketingu a budovat dobré jméno. Díky tomu, co jsem se v posledních měsících naučil, ale vím už jak na to. Mám jasný cíl, vím co bych měl pro jeho dosažení udělat a mám konečně prostředky a sílu k tomu, abych to zvládl.
Ještě nevím, jestli budu psát tyto reporty zase pravidelně. Měli byste o to vůbec ještě zájem?
PS. doba po kterou jsem nepsal reporty je hodně dlouhá a v tomhle jediném díle jsem kvůli délce nemohl pokrýt všechny události, co se staly. Snad jsem nezapomněl zmínit nic důležitého. Pokud vás zajímá něco konkrétního, dejte vědět.